Masakr u Wounded Knee

Masakr u Wounded Knee
Druh události	masakr
Stát	USA USA, Jižní Dakota
Místo	Wounded Knee
Souřadnice	43°8′33″ s. š., 102°21′54″ z. d.
Datum	29. prosinec 1890
Zemřelých	150–300 zabitých Lakotů (90 mužů, 200 žen a dětí) 25 vojáků (většina přátelskou palbou)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Masakr u Wounded Knee známý též jako bitva u potoka Wounded Knee, byl poslední větší ozbrojený konflikt mezi Siouxy – Lakoty a Spojenými státy, který Generál Nelson A. Miles označil za „masakr“, ve svém dopise komisaři pro indiánské záležitosti.^[1]

Masakru předcházely velké nepokoje v rezervacích vyvolaných novým náboženstvím Tance duchů. 15. prosince 1890 se pro jistotu rozhodla indiánská policie ve Standing Rocku zatknout nejvlivnějšího indiána, Sedícího býka. Během zatýkání však došlo k šarvátce, při níž zemřelo 6 policistů a 8 indiánů, včetně Sedícího býka.

Dne 29. prosince 1890 500 vojáků 7. kavalerie armády Spojených států, podporovaných lehkým dělostřelectvem, obklopilo skupinu indiánů kmene Siouxů na území indiánské rezervace Pine Ridge ^[2] (na jihozápadě amerického státu Jižní Dakota u hranic s Nebraskou) s rozkazem přivést je na železnici k transportu do Omahy.

Podle mínění českého etnografa Miloslava Stingla způsobil masakr plukovník James W. Forsyth.^[3] Jeden z indiánů postižený hluchotou jménem Černý Kojot neslyšel totiž rozkaz odevzdat zbraně. Plukovník Forsyth kvůli této neposlušnosti proto nařídil postřílet indiánský tábor s bezbrannými a od únavy polomrtvými lidmi.

Po masakru byl plukovník Forsyth předán kárnému řízení za neoprávněný zásah. Později mu byly všechny pocty vráceny a byl povýšen na generála, a 20 jeho mužů dokonce obdrželo nejvyšší americké vyznamenání za statečnost, Medaili cti.^[4]